Hornstrandir

kde lišky dávají dobrou noc

… ze vzpomínek na léto

Hornstrandir, severozápadní cíp země, kde život ustal v polovině minulého století, byly téměř už od začátku mého života na ostrově mým snem.

Původně jsme měli být větší skupinka od záchranářů, ale nakonec jsme se v Ísafjordu sešli jen my dva s Eiríkem.

Protože na Hornstrandir nevedou žádné silnice, museli jsme se tam přeplavit lodí. Ta nás vysadila ve fjordu Veiðileysufjörður a zase rychle zmizela někam za obzor. A tak jsme nasadili batohy a začali se škrábat do sedla nad námi. Vůbec celý vandr byl takový, že jsme ráno vyšli od moře, přelezli jedno nebo i více sedel a zase slezli k moři, kde jsme přenocovali. Jak na horské dráze.

První den přes Hafnaskarð do Höfnu v Hornvíku nám vyšel perfektně. Počasí bylo skvělé, cesta pohodová, výhledy uchvacující. Večer v Höfnu jsem se ještě vyvalila s knihou na pláž a užila si sluníčka do posledního paprsku. A když slunce zalezlo, přišla mi prvně liška dát dobrou noc. A hned tři.

Druhý den jsme si udělali výlet po útesech Hornbjargar. Celý den byla mlha, ale o to dramatičtěji útesy vypadaly a o to méně závratí mě postihlo. V hlubinách hřmělo moře, všude vřískali ptáci a občas se nějaký prolétl těsně před našimi hlavami. Ve vysoké trávě jsme promáchali boty i kalhoty (protože, jak jinak, ty nepromokavé jsem nesla celou cestu v batohu), asi dvakrát krapet hledali správnou cestu. Až odpoledne jsme slezli z mlhavých útesů k moři, k majáku Hornbjargsviti. Odtamtud už nás čekal jen přechod sedla Kýrskarð zpátky k našemu stanu v Höfnu. Lišky nám i tento večer přišly popřát dobrou noc.

Následující den jsme opět vzali všechno na svá záda a vyrazili k západu. Podél pobřeží do zátoky Rekavík a odtamtud do sedla Atlaskarð, přes mlhavou vysočinu až nad zátoku Hlöðuvík, potom už jen krpálem a nádherným visutým údolím k nouzové chatce v Hlöðuvíku. Eiríkur stále vyhrožoval koupáním v moři a tento večer se rozhodl svým výhružkám dostát. A že jsem blázen, vrhla jsem se do vln s ním (ovšem já dvakrát na možná půl minuty, zatímco on se tam válel dobrých 15 minut, zase na druhou stranu já vylezla osvěžená a on se pak klepal dvě hodiny ve spacáku). Večer jsme se zašli podívat na „spoluzáchranáře“ do nedaleké chaty, kde nám opět zazpívala liška.

Čtvrtý den začal docela dobře, ale už při stoupání do sedla Almenningaskarð, kam nás dovedla jedna zvídává liška, začalo pršet a nepřestalo ani během přechodu vysočiny nad Almenningar, ba ani v sedle Þórleifsskarð. Proto jsme ani neváhali a když jsme slezli z hor k jezeru Fljótsvatn, postavili jsme u bývalé osady Glúmsstaðir stan a už celkem v brzkém odpoledni zalezli do spacáků.

Po 20 hodinách v pidi stanu jsem už nevěděla, jak se převalit a tak jsme kolem poledne déšť, nedéšť vylezli, sbalili a vyrazili dál. Kupodivu to vzdalo i počasí a už po pár desítkách metrech jsme zahlédli první centimetr čveteční modré oblohy. Brzy nám oschlo všechno oblečení a přechod vysočiny Tunguheiði jsme si užili s úsměvem. A když navíc na plážích u Látravíku začalo pálit slunce, neváhali jsme a courali se v písku bosi. Stan jsme postavili v Neðri-Víku a večer jsme si ještě udělali malou procházku na nedaleký útes.

Poslední putovní den byl určitě nejdelší a nejslunečnější. Oproti plánu nás to skvělé počasí nalákalo natolik, že jsme si trasu krapet protáhli až ke kostelíku ve Staður, kde se natáčelo pár scén z Dětí přírody. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme tam zrovna zastihli manželský pár s klíčemi a mohli se podívat dovnitř. Že už se Eiríkovi nikam druhý den nechtělo šlapat, došli jsme až do Hesteyri.

Na závěr celého týdne jsme se poflakovali už je po okolí Hesteyri, podívali se k bývalé velrybářské a sledí továrně ve Stekkeyri a už zase v mrholení zašli na palačinky (které jsem si stejně nakonec nedala). Odpoledne kromě přeháněk začalo i foukat a tak jsem musela během plavby trošku více z hluboka dýchat a sedět na čerstvém vánku a dešti, ale bez problému jsme dojeli zpět do Ísafjordu a naše skvělé putování zakončili u pizzy.

Hornstrandir mě ani trošku nezklamaly, naopak nadchly a ráda se tam budu vracet a  prozkoumávat další opuštěné zátoky a přelézat další sedla (schválně, jak se asi řekne „sedlo“ islandsky).

Mimochodem, když liška dává dobrou noc, zní to, jakoby jí někdo trhal vousky z čumáčku.

fotky: D1, D2, D3, D4, D5, D6, D7