Tindfjöll,

náš Tindfjöll

Tindfjöll je pohoří a ledovec jen přes údolí od Eyjafjallajöklu. Je to se záchranáři naše domovské pohoří. Máme tam chatu (jednu na spadnutí a druhou nedodělanou) a často se tam vracíme.

Tuto podzimo-zimu jsme tam byli dvakrát a já se pomalu začínám cítit, jako kdybych se vracela domů.

Snad aby nám vedení dalo dostatečně najevo, že Hell weekendem náš výcvik nekončí, připravili nám na první následující víkend bojovku v podobě nočního orienťáku. Kruci. Když moji skupinku vyhodili z auta jako první (= nejdále od cíle), řekla jsem si, že se zbláznili, že se mi těch 15 km po cestě v noci opravdu šlapat nechce. Zbláznili se určitě, silnici a cestu nám zakázali používat úplně. Hmm, hodinu nám trvalo ujít první kilometr, než jsme se někudy dostali na skalní hřeben nad údolím. Nebýt pozdní podzim, dorazili bychom na tábořiště až za světla, naštěstí teď byla v 6 hodin ráno ještě hluboká tma. Za odměnu jsme si dopřáli parádní spánek pod širákem. Konečně pořádný a nefalšovaný širák na Islandu!

V sobotu jsme původně plánovali výstup na nejvyšší horu pohoří Ýmir a jeho společnici Ýmu, ale s ohledem na čas a bláznivou předpověď počasí na následující noc byl plán změněn. Vyšlápli jsme si místo toho na Saxi, horu na okraji ledovce a pak rychle běželi dolů a do Reykjavíku. Časný návrat domů a plánované pivo nám překazilo kolo na jednom autě, které se rozhodlo jet si svou vlastní cestou. Tak jsme si aspoň procvičili bivak v dešti.

pod sirakem Saxi Haki

Dva týdny na to jsme se chtěli vrátit a mrknout se konečně na Ýmira a Ýmu. Ale ani tentokrát to bohužel nevyšlo. Nebyla to oficiální nováčkovská výprava a tak jsme si prvně mohli dopřát luxusu cesty autem do 900 m a noci v chatě. Mohli, jen závěje nám to překazili. První dvě jsme lopatami proházeli, ale když jsme viděli, že bychom museli odhazovat přinejmenším další kilometr, vzali jsme batohy na záda a šli opět pěšky. Bohužel jsme se tím dostali na chatu až ve čtyři hodiny a opět propásli včasný budíček. Nevadí, hory neutečou a na Haki a Stóra Bláfellu bylo také hezky.

fotky Saxi, fotky Haki

Danka se představuje:

I am lost in Icelandic lava fields, wandering in between hot springs, admiring glaciers, eating lamb and tons of fish and it all makes me incredibly happy.
Příspěvek byl publikován v rubrice FBSR, Na výletě. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Tindfjöll,

  1. idol napsal:

    Dobrý den! Jak je to tam s tou aktivní sopkou, co se prý chystá sopět? Jinak – Hezké Vánoce a PF 2012!!!!!!!!!!!

  2. taťka napsal:

    Ve středověkuřešili teologové otázky jako, kolik se vejde andělů na špičku jehly a pod. Já mám trochu podobný dotaz : kolik se vejde záchranářů na vrchol SAXI ???

  3. idol napsal:

    Taťkovi… oceňuji připomenutí vynikajícího historického tématu, který mne také v mé minulosti zaujal. Jsa nábožensky nevzdělán /byť křtěný ŘK/ si myslím, že snad proto, že Bůh je Trojjediný /nevím ale, co to znamená/, pak logicky /pokud se o logice dá v daném případě hovořit/, je-li anděl ztělesněním božím, pak se na špičku jehly vejdou právě tři. Je to ale pouze můj laický názor! :-)

  4. Dankaj napsal:

    Idole, a kterou z té zhruba dvacítky máte na mysli?Tati, mi jsme šikovní, hodně!

Napsat komentář