A také tak trochu předvánočně.
Někteří netrpělivě vyhlíží první vánoční výzdobu a koledu v obchodech. Já tedy zkusím uzmout alespoň cenu útěchy v soutěži o první vánoční blogový příspěvek. (Navíc mi teď nikdo nebude tři měsíce vyčítat, že nejsem aktuální.)
Prý je ve vlasti krásné babí léto, 20°C. To já si o víkendu také užila dvacítky, 20 cm sněhu. V průměru. Některé závěje mi byly po prsa a zem stále v nedohlednu.
Byla jsem trápit záchranářské nováčky v Tindfjöll na kurzu orientace v terénu. Jak ten čas letí, vždyť teprve nedávno jsem tam byla v jejich pozici já sama. Být na takové víkendovce v roli školitele má nesporné výhody. Nemusím vstávat na noční nástup, dostanu k obědu sobí hamburger a můžu pro vyděšené účastníky vymýšlet ďábelské úkoly.
Přiznávám, že nás množství sněhu překvapilo všechny. Čekala jsem, že si postavím nějakého malého sněhuláka, ale že bude jen poprašek, troška sněhu v závěji. Museli jsme tak dost měnit program, protože se ke sněžení přidala i vichřice, na vršcích hor se člověk sotva udržel na nohou a většina našich svěřenců nemá zimní a lavinové zkušenosti. V něděli bylo všechno také jinak, protože silnice, kde nás vždy vyzvedává autobus, byla uzavřená.
Já teď jen doufám, že bude sněžit celou zimu, mazlit se s lyžemi do garáže chodím už od doby, kdy jsem prvně zahlédla pocukrované vrcholky okolních hor.
A proč vánočně? Spousty sněhu, sob k obědu, hangikjöt k večeři, vánoční buchta k snídani, nálada dokonalá.
dankajis 